Pokojíček jako klícka
Pamatuju si jeden moc hezký pokojík - s vyřezávaným nábytkem, byl v přízemí a měl malou verandičku, všechno tam strašlivě vrzalo a když v noci přišla bouřka, našplouchalo nám asi dvacet litrů vody pode dveřmi až k posteli a když jsem otevřela na verandičku, tak tam ležel mrtvý krab.
Jiné město, jiný pokoj – všechno v něm bylo hystericky zelené a růžové a přistýlka sestávala ze skládacího lehátka, které pérovalo jako staré kočárky.
Asi nejvíc pak vzpomínám na pokojíček, kde sprcha stála v rohu místnosti, ohraničená jen igelitovým závěsem, v okamžiku kdy jsem se chtěla jít osprchovat, tak se ozvala smějící se kamarádka - válící se na posteli prakticky před závěsem - že jako „píp šou“ je to docela dobrý. Tenhle pokojíček vůbec nějak víc stál za zapamatování – záchod k pokoji byl přes chodbičku, což jsem taky úplně nepochopila, ale po nocích jsme se stejně navzájem budily jak na školce v přírodě – jdu čurat, hlídej dveře nebo pojď taky – a jak už nám tam nějak štěstí nepřálo, odpálila jsem jim fén a bouchla žárovka na umyvadlem a nakonec jsem se chtěla osvěžit deodorantem s otřesným názvem „orientální tajemství“, které ale vonělo jako zcela jiná věc z orientu, zmáčkla jsem stříkátko a ozvalo se jen psss ... i zmáčkla jsem víc a pak už to bohužel nešlo zastavit .. celé to orientální smradlenství se nám začalo valit do pokoje. Mačkala jsem pumpičku jak blázen, kámoška řvala „vyhoď to z okna, vyhoď to z okna“ . Do toho se z vedlejšího pokoje přiřítili další dva naši účastníci pobytu vyděšení tím řevem, ale než se stihli zeptat co se děje, tak se začali dusit a dávit a já jim ještě v panice nastříkla trošku orientu přímo do obličeje. Kámoška škubala dvojitým oknem a když jsem se napřáhla, že to teda fakt vyhodím/ naštěstí byl pod oknem dvůr/ tak orientální smrádek konečně došel...
Pokojíčky s kovovou roletkou, která se vytahuje za pomoci kladky nebo taková co musíte do určitého úhlu zalomit postraní tyčku, vytvořit si kličku a teprve pak vytahovat. Pokojíček v hotýlku, kde koberce na chodbách vypadaly, jako když tam léta poráželi dobytek. I ty krásné, podkrovní, čisťounké a s atmosférou starých časů.
Mám ráda ten okamžik, než dojdu od recepce k určeným dveřím, zarachotí klíč v zámku a já se poprvé nadechnu nového místa.
Už se těším na další bláznivou cestu :)
Zdenka Bellingerová
Hudební večírek
Vyrazit si s přáteli na hudební večer do jakési lokální restaurace - poslechnout si skvělou amatérskou kapelku a vytančit obžerství několika svátečních dní - se zdálo jako prima nápad, jak se později ukázalo, jednalo se o zkušenost takového kalibru, že tím budeme jednou bavit ještě i cizí vnoučata.
Zdenka Bellingerová
Tancovačka
V sedmnácti letech jste mě na vesnické tancovačce mohli potkat v gladiátorech, pracovních džínách a pleteném svetru ve stylu Kurta Cobaina, dlouhé vlasy rozpuštěné a černé, ale jen do půlky zad, protože posledních dvacet centimetrů bylo rudých jako zimní úsvit. Většinou jsem stála s pivem v kroužku největších filozofátorů a tancovala jsem maximálně cestou domů.
Zdenka Bellingerová
Rozezpívat Vánoce
Sláva už je sníh, jedem na saních ... no není a nejedem. Ale stejně je chladno tak, že jsem vytáhla čepici, měla jí na hlavě celou dobu popíjení vánočního punče před kostelem a teď mám do čela vrytou pleteninku – snad se to brzo ztratí
Zdenka Bellingerová
Perníková
S tvrdostí vody se dá bojovat, u diamantů je tvrdost vítaná, s tvrdou palicí se musí umět vyjít a ou jé - což teprve hrdina mého dětství Velkej Tvrdej Márvin ... tohle všechno je tak víceméně s tvrdostí v pořádku, ne tolik, když ale dojde na lámání chleba – ostatně to jsou pak dobré topinky – jako když dojde na pečení a tam já jsem v tvrďáctví rozhodně na čele peletonu ...
Zdenka Bellingerová
Dej mi jméno
Jak je venku? Cože, zima? Hodně? Vždyť svítí. Hmm, tak to si vezmu adiny a přes svetřík hodím ještě zbrojnoše. Jéé, buřtíky už budou, ale venku je chladno. Jdeš do chajdy? Super, vezmi mi pak ven džínovou lásku. Dík
Zdenka Bellingerová
Letní nálada města
Líně nebem táhne mrak, já jsem línej zrovna tak ----- z tohohle počasí mě chytá lenora taky, ale ještě víc mě chytá fantas v okamžiku když přede mnou na chodníku jde "kejválek”. Ani nemusím spěchat, ale obejít takového člověka je zkrátka nemožné buď má radar nebo oči i vzadu, ale přesně v tom okamžiku kdy uděláte pidi úkrok na jakoukoliv stranu chodníku, kejválek se rozhmitá přesně stejným směrem a pokud ho nechcete srazit jako při zápase ragby, tak ho prostě slušně nepředejdete.
Zdenka Bellingerová
Ulice
Cesta od improvizované zastávky tramvaje k domu byla jen o něco delší, ale rozhodně velmi pestrá na zážitky. Slíbila jsem cestou koupit karton vody a tak jsem zašla do jednoho z mnoha pražských minimarketů. Celý karton jsem ale neviděla, tak jsem se optala kde bych ho našla?
Zdenka Bellingerová
Déšť
"Zas prší do ulic – je doba kapucí a svetrů pod bundou" ... já si vždycky myslela, že to je spíš taková podzimní písnička, ale asi to byl nadčasový song. Každopádně vyvedu autora snadno z omylu, ono neprší jen do ulic, ale taky do bot – což se ukázalo vlastně jako výhra, protože mi do nich teče a ještě je stihnu včas reklamovat.
Zdenka Bellingerová
Pastičky
Různé pastičky líčil ve svém večerníčku už Človíček, takže je vlastně úplně jasné, že na ně narážíme do dnes. A všechny nejsou tak přímé - jako již z dálky viditelný chybějící kovový rošt nad kanálkem u vchodu do domu, který někdo pod rouškou temnoty buď odvezl do sběru nebo použil na páteční grilovačce. Některé jsou maskované do duhových barev a o to jsou zákeřnější, protože udeří nečekaně.
Zdenka Bellingerová
Pruhy z duhy
Když si na velikonoční neděli k večeru všimnete, že nemáte žádnou barvu na vajíčka a v bytě není jediná cibule, takže nálev ze slupek taky nepřichází v úvahu a dokonce nějaký blbec zhltnul i všechnu zavařenou červenou řepu. Pokud ani po prohledání posledního šuplíku nenajdete jedinou nevyschlou fixu a prostě nejste natolik nápadití nebo zruční, aby jste se pouštěli do větších akcí - jako pomatlání vejce lepidlem a jeho následné koulení v kokosu, papírcích nebo nadrcených květech z té misky jako osvěžovače vzduchu co normálně máte na záchodě – tak co má vlastně být? Prostě budete v pondělí ráno spát a neotevřete ani sousedovic dětem. Nebo vyměknete a pod rouškou noci, potupně nasednete do auta a dojedete pro pár těch, tvarově vyhovujících, čoko zázraků s překvapením.
Zdenka Bellingerová
Řetěz - kam se podíváš
Všimla jsem si, že pokud je na jednom místě víc lidí a jeden si zakašle, tak za chvíli se ozvou i další kašlalové, pěkně v řádce za sebou jako očka na řetízku. Možná na tom, co kdysi háčkoval můj bratr jako kratochvíli, když se doma léčil z neštovic a už samou nudou nevěděl, co by ještě mohl dělat. Nakonec dostal vypáranej svetr, háček a za 14 dnů nemoci vytvořit řetízkové giga klubko co se nevešlo už ani do dveří. A jako trest za můj posměch, pěkně zákeřným skluzem po očku řetízku, tenkrát neštovice přeskočily ke mně – z příšerné nudy jsem si půjčila háček a vrhla se na tvorbu ďábelského vejce.
Zdenka Bellingerová
Kámen, nůžky, papír
Mluvila jsem se svou kamarádkou o tom, kam která jdeme cvičit a co nás teď nejvíc baví a já si jen tak mimochodem vzpomněla, že po několika otřesných zkušenostech s bruslemi jsem vyzkoušela i další, dneska pro mě zcela nepochopitelné, sportovní zážitky.
Zdenka Bellingerová
Kráso trp
S tím jak se na nás valí další a další časopisy, blogy a webové stránky o tom, jak se zkrášlit zvenčí i zevnitř, někteří z nás trošinku ztrácejí soudnost a vrhají se do všeho toho vylepšování po hlavě i bezhlavě.
Zdenka Bellingerová
Předvánoční pohoda
Studený vítr co leze do rukávů zrovna není můj největší kamarád, ale líbí se mi nosit huňatou šálu a bláznivé čepice. Ledové zmrazky na cestách a moje kozačky na podpatcích taky nejsou nejlepší kombinací, ale očividně to působí problémy i lidem v huculích a teniskách, včera jsem kupříkladu míjela zmítající se nešťastníky - na ledovce velmi šikovně ukryté pod popraškem snížku - předváděli kreace Freda a Ginger, jedni se dokonce téměř pokusili o zvedačku, aby vzápětí znovu klouzali jako v grotesce a ten škodolibka ve mně se tomu musel smát, naštěstí do huňaté šály tak jsem nevypadala jako nějaký úchyla co pomocnou ruku nepodá a ještě se cizím neštěstím baví.
Zdenka Bellingerová
Slunce, seno, autobus
Nízkonákladové letenky jsou super, podívat se na pár dní někam ven a nemuset to plánovat jako Hannibal překročení Alp. Co už ale není tak fajn, jsou povětšinou příšerné odletové časy, kterými je nízká cena vykompenzována. Není nad to o půlnoci padnout do postele, za dvě a půl hodiny vstát, doplácat se noční sockou na letiště a tam na záchodě zjistit, že na vašich kruzích pod očima by se klidně mohl pohoupat šimpanz ...
Zdenka Bellingerová
Řekněte sýýýr
Někdo je fotogenický od přírody, někomu k tomu dopomůže moderní technologie a někdo prostě na každé fotce vypadá jako skvrna od rozšláplého pomeranče. Já budu na nových dokladech vypadat jako někdo koho promítali ve Federální kriminální ústředna pátrá, radí, informuje.
Zdenka Bellingerová
Jedeme na výlet, jedeme na výlet
Základem dobrého výletu je několik věcí jako - kdy, kam, čím, s kým, v čem a co do batohu? Velmi nevhodní jsou nervově labilnějšími spoluvýletníci, nechutně nudné cílové místo ještě k tomu bez hospody a taky není od věci si uvědomit, že i když jste večer prožili v hypnotizujícím zírání na teploměr, nebe, zkoumání větrných proudů a naslouchání přírodě, tak větru dešti neporučíte i kdyby jste se převlíkli za dědu mráze ....
Zdenka Bellingerová
Kuliči očí
Když se člověk odvážně pustí do věcí a činností o kterých nic neví - ale je zkrátka plný nadšení, takže se do toho pustí s vervou převelikou - a pak se jen diví, jak dokázal co dokázal. Taky okolí se často diví. Ale bohužel, ne vždycky, je to divení příjemně udivené ... „Jak jsi, proboha, při přípravě dřeva na ohýnek na těch pár buřtíků dokázal rozbít okno a ještě strhnout kus živého plotu? .... Dovedu si představit i odpověď „snadno, blbe“ ...
Zdenka Bellingerová
Bojuj nebo uteč
Někdy život servíruje situace bláznivé a neskutečné, že máte pocit, že hrajete v drahém a přebarveném filmu. Někdy je to groteska a to není vůbec špatné, ale když udeří hororová podívaná nestojí to za nic ....Já dneska ráno hrála ve westernovce řízlé gangsterkou, které dýchala na krk bláznivá a fantasticky strašidelná pohádka.
Zdenka Bellingerová
V hlavní roli - skříň
Lepší vyhořet než se stěhovat? Já s tím tak úplně nesouhlasím – přijde mi, že i když se do stěhování dají naprostí amatéři, tak je přeci jen větší šance, že vám alespoň nějaké věci zbudou a nebudete pak hloubavě čučet jen na holé zdi.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1264x