Křídla

Pořád se dívám, poslouchám. Padám? Jednou se rozletím..... Na všech těch nárožích, ve věžích, chůze po cimbuří. Ještě je vídám. Jsou modré, žluté, zelené. Barevné duhy. Stuhy. Nazlátlé stohy. Sněží, čas běží. Hoří? Zase ji uslyším – buší mi v duši.........  

Jak mlha nad pralesem. Ještě jsem. Jsem? Snem, dnem, pápěřím...

Jednou ji uvěřím.....

Letní vítr ve větvích, tvých, mých...smích. Rolnička nad ránem, s obrazem pod rámem.

Rozhrábnem? Ty žhavé uhlíky, doutníky, boží zvoníky...dětské sny jak cedníky.....

Křídla nad řekou, dýchám pod dekou....... Jednou se rozletím........

Rozfoukám pápěří, s ledovou páteří. Už nevěřím?

Lampa v dešti, na Starém Městě, jsem ještě?  Mokré sněhy – ztracené břehy?

Dopitá vína, dřímá, snívá, už se stmívá.......

Najdu ji v moři, kde hoří, zase ji stvořím?

Oči uprostřed trávy. Znám ji, volám ji..Stojí, padá, tradá – je mladá?

Hudba, slova, struna..... Buší mi v duši.....Už tuší....

Topím se ve snech, dnech...jen vzdech.

Nálety, úlety, přelety.. zálety..pocity? V růžích bez trní, už nezvoní...Zavoní?

Statečně, netečně, zbytečně.. Nevděčně?

S hrdostí v srdci, přichází – brzy?

Těsně u dveří. Až zvítězím.........................jednou se rozletím