Letní nálada města

Líně nebem táhne mrak, já jsem línej zrovna tak -----   z tohohle počasí mě chytá lenora taky, ale ještě víc mě chytá fantas v okamžiku když  přede mnou na chodníku jde "kejválek”.  Ani nemusím spěchat, ale obejít takového člověka je zkrátka nemožné  buď má radar nebo oči i vzadu, ale přesně v tom okamžiku kdy uděláte pidi úkrok na jakoukoliv stranu chodníku, kejválek se rozhmitá přesně stejným směrem a pokud ho nechcete srazit jako při zápase ragby, tak ho prostě slušně nepředejdete.

Taky zvýšení teplot v hlavním městě – a jistě nejen tady –  zapříčinilo, že lidé se svršky odhazují mnohdy i soudnost. Takže moje úzkostlivé volení sukně s délkou ke kolenům, abych zakryla, že mám z posledního tréninku na noze modřinu jak pomeranč, je úplně zcestné. Protože například minulý týden jsem si nemohla nevšimnout staršího šlachovitého pána v proklatě krátkých šortečkách, ze kterých mu dokonce – z toho náznaku nohavičky – laškovně vykukoval cvrlikáček.

Jinému mužíkovi na zastávce taky vykukovalo snad všechno – měl na sobě jakousi síť v původně bílé barvě a džínečkové pidišortečky by se snad nedaly omluvit ani kdyby měl nohy nějaké supermodelky a ne ty dva nepěkné totemečky které vlastnil. Ještě se na frajírka opřel o sloup veřejného osvětlení a ručku si dal za hlavu, čímž si zajistil dvoumetrový okruh prostoru, protože všichni prchli do závětří.

I když musím říct, že i když parna, tak lidi se už asi vážně nebojí koupelen a spršku mnohdy i dvakrát denně použijí. 

Tedy stále existují vyjímky, které se bojí přiblížit ke kostce mýdla víc než doktor Vlach. Tuhle ráno přistoupila paní do vagonu tramvaje a půlku lidí to tak dojalo, že vytáhli kapesníčky.

Čekali jsme na léto, tak ho tady máme a v plné parádě :)