Déšť
Taky mi včera krásně napršelo do nákupu, asi jsem ale měla nějaký zkrat, protože jen já si můžu v tomhle mokru koupit papírovou tašku a pak, sice pod deštníkem, ale pěšky hnát z obchodu dva kilometry tekoucí vodou. A kdesi v polovině cesty si přehazuju těžkou tašku a koukám, že kuřecí paličky nasadily provlhlé tašce silný kop z boku, trhlina se zvětšuje a ejhle dva kroky a rajčata se přede mnou koulí z kopce jako ten Vdoleček v pohádce. I když, ten si zpíval, já nadávala.
Co vlastně ten deštníček? Ano, příjemný to vynález, ovšem já osobně bych potřebovala spíš takovou jako kukaň - nejlépe ke kotníkům – protože i pod deštníkem na mě prší ze stran, nohy mám zacákaný až ke kolenům a když foukne vítr spodem, nadzvedne mi vlasy a ty se motají do těch drátů. Když fouká větší vítr, je skládací deštník zcela nevhodný a větší s dřevěnou rukovětí zase chytne luft a lidi pak poposkakují po ulicích jako kozy.
Zkusila jsem i pončo, vypadám v tom jako trotl, šustí to, takže nic neslyším a prší mi do obličeje. Snad jedině že bych tento model doplnila potápěčskou maskou.
Váhám v otázce gumáků do města, dovedu si představit, že v nich klidně chodím venku po ulicích, ovšem kdo mi zaručí, že bude pršet celý den? Takže pojedu do práce v holinách, baleríny v kabelce. Odpoledne přestane pršet, přehodím boty, ale holinky už do kabelky prostě nenarvu. Pořídím si na ně pinglík? Mohl by být vystajlovaný jak by chtěl, stejně bych se furt tahala po městě s pinglem jako v první třídě s cvičkama.
Pršiplásť, klobouk do deště a holinky je skvělá volnočasová představa výletu v dešti, jak se nám snaží vnutit reklama. Asi ano, ale i tak mi to spíš připomíná toho rybáře, co hákem zabíjel hysterickou americkou mládež v hororovém filmu. Nebo typický obrázek deštivé letní noci, kdy stateční mužové odklápěli poklopy chatových žump a pod příkrovem valící se vody šoufkovali do hnoje.
Dlouhé deště v ulicích způsobují lokální jezera, jedno je tady kousek před poštou, dopoledne na něm přistál kačer s kačenou a kochali se výhledem na magistrálu v pozadí.
Déšť ale taky rozvoní hlínu a zařídí zelenou barvu stromů a trávy tak šťavnatou, že mě svádí jí ochutnat. Pravděpodobně se nikdo z nás nerozpustí a co je nejdůležitější?
„Nemůže pršet věčně“
Hezký víkend :)
Zdenka Bellingerová
Hudební večírek
Vyrazit si s přáteli na hudební večer do jakési lokální restaurace - poslechnout si skvělou amatérskou kapelku a vytančit obžerství několika svátečních dní - se zdálo jako prima nápad, jak se později ukázalo, jednalo se o zkušenost takového kalibru, že tím budeme jednou bavit ještě i cizí vnoučata.
Zdenka Bellingerová
Tancovačka
V sedmnácti letech jste mě na vesnické tancovačce mohli potkat v gladiátorech, pracovních džínách a pleteném svetru ve stylu Kurta Cobaina, dlouhé vlasy rozpuštěné a černé, ale jen do půlky zad, protože posledních dvacet centimetrů bylo rudých jako zimní úsvit. Většinou jsem stála s pivem v kroužku největších filozofátorů a tancovala jsem maximálně cestou domů.
Zdenka Bellingerová
Rozezpívat Vánoce
Sláva už je sníh, jedem na saních ... no není a nejedem. Ale stejně je chladno tak, že jsem vytáhla čepici, měla jí na hlavě celou dobu popíjení vánočního punče před kostelem a teď mám do čela vrytou pleteninku – snad se to brzo ztratí
Zdenka Bellingerová
Perníková
S tvrdostí vody se dá bojovat, u diamantů je tvrdost vítaná, s tvrdou palicí se musí umět vyjít a ou jé - což teprve hrdina mého dětství Velkej Tvrdej Márvin ... tohle všechno je tak víceméně s tvrdostí v pořádku, ne tolik, když ale dojde na lámání chleba – ostatně to jsou pak dobré topinky – jako když dojde na pečení a tam já jsem v tvrďáctví rozhodně na čele peletonu ...
Zdenka Bellingerová
Dej mi jméno
Jak je venku? Cože, zima? Hodně? Vždyť svítí. Hmm, tak to si vezmu adiny a přes svetřík hodím ještě zbrojnoše. Jéé, buřtíky už budou, ale venku je chladno. Jdeš do chajdy? Super, vezmi mi pak ven džínovou lásku. Dík
Zdenka Bellingerová
Pokojíček jako klícka
Když to jen trochu jde, snažíme se cestovat. Levné letenky - stejně jako nebojácnost usednout za volant a vyjet – tomu jen nahrávají. Na těchto cestách se člověk ubytovává i v prazvláštním pokojíčku. Nic z toho sice nebyl motel Bates, ale na některé i po létech nejde zapomenout.
Zdenka Bellingerová
Letní nálada města
Líně nebem táhne mrak, já jsem línej zrovna tak ----- z tohohle počasí mě chytá lenora taky, ale ještě víc mě chytá fantas v okamžiku když přede mnou na chodníku jde "kejválek”. Ani nemusím spěchat, ale obejít takového člověka je zkrátka nemožné buď má radar nebo oči i vzadu, ale přesně v tom okamžiku kdy uděláte pidi úkrok na jakoukoliv stranu chodníku, kejválek se rozhmitá přesně stejným směrem a pokud ho nechcete srazit jako při zápase ragby, tak ho prostě slušně nepředejdete.
Zdenka Bellingerová
Ulice
Cesta od improvizované zastávky tramvaje k domu byla jen o něco delší, ale rozhodně velmi pestrá na zážitky. Slíbila jsem cestou koupit karton vody a tak jsem zašla do jednoho z mnoha pražských minimarketů. Celý karton jsem ale neviděla, tak jsem se optala kde bych ho našla?
Zdenka Bellingerová
Pastičky
Různé pastičky líčil ve svém večerníčku už Človíček, takže je vlastně úplně jasné, že na ně narážíme do dnes. A všechny nejsou tak přímé - jako již z dálky viditelný chybějící kovový rošt nad kanálkem u vchodu do domu, který někdo pod rouškou temnoty buď odvezl do sběru nebo použil na páteční grilovačce. Některé jsou maskované do duhových barev a o to jsou zákeřnější, protože udeří nečekaně.
Zdenka Bellingerová
Pruhy z duhy
Když si na velikonoční neděli k večeru všimnete, že nemáte žádnou barvu na vajíčka a v bytě není jediná cibule, takže nálev ze slupek taky nepřichází v úvahu a dokonce nějaký blbec zhltnul i všechnu zavařenou červenou řepu. Pokud ani po prohledání posledního šuplíku nenajdete jedinou nevyschlou fixu a prostě nejste natolik nápadití nebo zruční, aby jste se pouštěli do větších akcí - jako pomatlání vejce lepidlem a jeho následné koulení v kokosu, papírcích nebo nadrcených květech z té misky jako osvěžovače vzduchu co normálně máte na záchodě – tak co má vlastně být? Prostě budete v pondělí ráno spát a neotevřete ani sousedovic dětem. Nebo vyměknete a pod rouškou noci, potupně nasednete do auta a dojedete pro pár těch, tvarově vyhovujících, čoko zázraků s překvapením.
Zdenka Bellingerová
Řetěz - kam se podíváš
Všimla jsem si, že pokud je na jednom místě víc lidí a jeden si zakašle, tak za chvíli se ozvou i další kašlalové, pěkně v řádce za sebou jako očka na řetízku. Možná na tom, co kdysi háčkoval můj bratr jako kratochvíli, když se doma léčil z neštovic a už samou nudou nevěděl, co by ještě mohl dělat. Nakonec dostal vypáranej svetr, háček a za 14 dnů nemoci vytvořit řetízkové giga klubko co se nevešlo už ani do dveří. A jako trest za můj posměch, pěkně zákeřným skluzem po očku řetízku, tenkrát neštovice přeskočily ke mně – z příšerné nudy jsem si půjčila háček a vrhla se na tvorbu ďábelského vejce.
Zdenka Bellingerová
Kámen, nůžky, papír
Mluvila jsem se svou kamarádkou o tom, kam která jdeme cvičit a co nás teď nejvíc baví a já si jen tak mimochodem vzpomněla, že po několika otřesných zkušenostech s bruslemi jsem vyzkoušela i další, dneska pro mě zcela nepochopitelné, sportovní zážitky.
Zdenka Bellingerová
Kráso trp
S tím jak se na nás valí další a další časopisy, blogy a webové stránky o tom, jak se zkrášlit zvenčí i zevnitř, někteří z nás trošinku ztrácejí soudnost a vrhají se do všeho toho vylepšování po hlavě i bezhlavě.
Zdenka Bellingerová
Předvánoční pohoda
Studený vítr co leze do rukávů zrovna není můj největší kamarád, ale líbí se mi nosit huňatou šálu a bláznivé čepice. Ledové zmrazky na cestách a moje kozačky na podpatcích taky nejsou nejlepší kombinací, ale očividně to působí problémy i lidem v huculích a teniskách, včera jsem kupříkladu míjela zmítající se nešťastníky - na ledovce velmi šikovně ukryté pod popraškem snížku - předváděli kreace Freda a Ginger, jedni se dokonce téměř pokusili o zvedačku, aby vzápětí znovu klouzali jako v grotesce a ten škodolibka ve mně se tomu musel smát, naštěstí do huňaté šály tak jsem nevypadala jako nějaký úchyla co pomocnou ruku nepodá a ještě se cizím neštěstím baví.
Zdenka Bellingerová
Slunce, seno, autobus
Nízkonákladové letenky jsou super, podívat se na pár dní někam ven a nemuset to plánovat jako Hannibal překročení Alp. Co už ale není tak fajn, jsou povětšinou příšerné odletové časy, kterými je nízká cena vykompenzována. Není nad to o půlnoci padnout do postele, za dvě a půl hodiny vstát, doplácat se noční sockou na letiště a tam na záchodě zjistit, že na vašich kruzích pod očima by se klidně mohl pohoupat šimpanz ...
Zdenka Bellingerová
Řekněte sýýýr
Někdo je fotogenický od přírody, někomu k tomu dopomůže moderní technologie a někdo prostě na každé fotce vypadá jako skvrna od rozšláplého pomeranče. Já budu na nových dokladech vypadat jako někdo koho promítali ve Federální kriminální ústředna pátrá, radí, informuje.
Zdenka Bellingerová
Jedeme na výlet, jedeme na výlet
Základem dobrého výletu je několik věcí jako - kdy, kam, čím, s kým, v čem a co do batohu? Velmi nevhodní jsou nervově labilnějšími spoluvýletníci, nechutně nudné cílové místo ještě k tomu bez hospody a taky není od věci si uvědomit, že i když jste večer prožili v hypnotizujícím zírání na teploměr, nebe, zkoumání větrných proudů a naslouchání přírodě, tak větru dešti neporučíte i kdyby jste se převlíkli za dědu mráze ....
Zdenka Bellingerová
Kuliči očí
Když se člověk odvážně pustí do věcí a činností o kterých nic neví - ale je zkrátka plný nadšení, takže se do toho pustí s vervou převelikou - a pak se jen diví, jak dokázal co dokázal. Taky okolí se často diví. Ale bohužel, ne vždycky, je to divení příjemně udivené ... „Jak jsi, proboha, při přípravě dřeva na ohýnek na těch pár buřtíků dokázal rozbít okno a ještě strhnout kus živého plotu? .... Dovedu si představit i odpověď „snadno, blbe“ ...
Zdenka Bellingerová
Bojuj nebo uteč
Někdy život servíruje situace bláznivé a neskutečné, že máte pocit, že hrajete v drahém a přebarveném filmu. Někdy je to groteska a to není vůbec špatné, ale když udeří hororová podívaná nestojí to za nic ....Já dneska ráno hrála ve westernovce řízlé gangsterkou, které dýchala na krk bláznivá a fantasticky strašidelná pohádka.
Zdenka Bellingerová
V hlavní roli - skříň
Lepší vyhořet než se stěhovat? Já s tím tak úplně nesouhlasím – přijde mi, že i když se do stěhování dají naprostí amatéři, tak je přeci jen větší šance, že vám alespoň nějaké věci zbudou a nebudete pak hloubavě čučet jen na holé zdi.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1264x