Líbí se mi vánoční stromeček postavený před školkou, co heboučce svítí a těší všechny, co jdou kolem. Taky mě trošku překvapuje, že ho ještě někdo nešlohnul.
Zdají se mi krásné i papírové sněhové vločky a zelené stromky vylepené v oknech školy kousek vedle, jen mě mrzí, že jsou jak podle pravítka, že nenechaly děti vytvořit si svoje - každou sněhovou vločku bláznivě jinou a smrčky nesouměrné a zábavně vratké.
Taky si užívám tu vůni jehličí, když míjím prodejny vánočních stromků, ale pak se zadívám na ty jejich tlusté kmeny a představím si těch zranění při snaze dostat to monstrum do stojánku. To se musí snad nějak otesat nebo se to staví do nějaké pasti na medvěda? A kdo má vůbec v bytě sekeru? Najednou se mi ty naše „štětky na lahve“ zdají zase velmi šik a nějak výrazně se s plasťákem zraníte pouze tehdy, když bosou nohou šlápnete na ozdobičku z dětství, ano, na tu poslední skleněnou.
Zbožňuju vůni cukroví, když prostoupí bytem a udrží se tam i potom, co předvedu tanec svatého víta, protože jsem holou rukou pevně uchopila rozpálený plech. Vzhledem k tomu, že se pečení odehrává v kuchyni, tak jsou ztráty na všech frontách minimální – ti když jsou přeslazeni neustávajícím ochutnáváním těsta, hotového cukroví, čokolády a oříšků se jen natáhnou do lednice pro kyselou okurku. Ti, když jsou schopni se těžce zranit i při uléhání do polštářů, to mají blízko ke skříňce se základním lékařským materiálem a na popáleniny je ideální šoupnout ruku do dřezu a chytat „modrou“ vodu plnou hrstí. Taky je tam teplo a když si zapějete koledu blízko u staré digestoře pozvednete tak náladu i ostatním partajím. Snad jediná komplikace je, že se „v srdci každého domu“ snažíme být téměř všichni najednou, takže tam kolikrát není k hnutí a všechno pak trvá třikrát déle, zvláště když i pes chytře využije nastálého chaosu a zablokuje dveře, protože nutně potřebuje mít přehled a v pravidelných intervalech vám chodí laškovně oblizovat nohy, protože sem tam něco z linky při pečení upadne.
Miluju rozsvícenou vánoční výzdobu na ztichlé noční ulici, stejně jako hřejivou chuť svařeného vína, když se kochám krajinou a z dětství hýčkanou sváteční vůni vánočních františků. Ale nikdo včera večer nebyl překvapenější než já, když ta malá voňavá černá hromádka lahodné vánoční vůně, rozbouchla silný skleněný talířek takovou silou, že půlka odlétla až ke zdi a rozžhavený fanouš se mi vilně válel po stole, dokud tam nevtisknul svou nesmazatelnou stopu ... no, nevadí, budu mít teď vánoce každý den .. pokud mi teda ježíšek ...
Krásné a bezstarostně veselé Vánoce všem!
:)
