Jenže to je takový ten čas, kdy vlastně čekáte, že se ozvou podivné zvuky za oknem, protože jste zapomněli namazat panty u okenic. Kdy víte, že začne výt sousedův pes a ten váš se přidá, protože někde v dálce slyší houkat sanitku. Čekáte husí kůži, když vítr foukne víc a dveře od domu pohladí větvě blízkého stromu, až na chvilku cvakne klika. Víte, že když vykouknete z okna, protože slyšíte v chvilkovém bezvětří stále cinkat zvonkohru, vaše oči vás spletou a bude se vám zdát, že ožily stíny.
Je to vlastně stejné jako když uprostřed parného letního dne dorazí černá nebeská vata a v mrtvém vzduchu, kdy se každý zvuk nese kilometry daleko, čekáte na první blesk. Na ten okamžik, kdy se od polí přižene poryv větru, co serve a roztočí listí v podivném kolotoči, který nikdo neřídí. A až dopadnou prudké a těžké kapky deště a tím roztančí hladinu blízkého jezera.
Když vyčerpaní dlouhou jízdou na kolech, v noci stavíte stan na prvním vhodném místě a s radostí zalezete do spacáků s hlubokým výdechem, že si konečně odpočinete, tak se ozve první podivné bum .. tupá rána .. šelest a ticho ... už vám zase těžknou víčka ... a další bum a bum ... daleko, ale vlastně na dosah ... až se vám zježí vlasy v zátylku a víte, že přitáhnutí spacáku víc pod bradu je čistě dětská reakce ... v naprosté tmě třeštíte oči k zipu stanu a uši poslouchají všechno kolem ... občas se bum zdá mnohem blíž .. občas jen ševelí z dálky .... Spánek vás možná nakonec přemůže a ráno zjistíte, kousek za stanem byl jabloňový sad a jablka prostě padají ... a nebo taky ne ...
Nebo můžete koncem léta dorazit na chatu v lesích, kde ani dnes nemají telefony signál, ale čekají tam na vás tři kočky s podivným výrazem v očích a už při vkročení na pozemek máte pocit, že tady není něco v pořádku a na potvrzení vnitřního pocitu vám chladná ruka pohladí záda ...
Uprostřed noci v temném domě, může být i v dubnové poledne, ale ať už na vás dopadne kdykoliv ....vždycky přijde nové ráno ...
