Osobní
Zdenka Bellingerová
Uprostřed noci v temném domě
Uprostřed noci v temném domě, bylo jedno z nejdivnějších a zároveň nejlepších divadelních představení, co jsme kdy viděla ... zároveň mi ten název zní v hlavě, když přemýšlím o strašidelných nocích, které nosí nasládle dušičkový vítr spolu se s padaným listím ...
Zdenka Bellingerová
Prastarý příběh
Starý klaun na staré dlažbě – sám zpola schován v průčelí ... rudé, modré a bílé růže mu kolem hlavy větrem žonglují.
Zdenka Bellingerová
Přílivy
Zvedá se hladina, vlny jí pomalu naráží do nohou a pořád výš – je příliv a vítr žene krůpěje vody do těch rozevlátých vlasů.
Zdenka Bellingerová
Trenky na půl žerdi
Ve starých filmech byl vždycky posun času ukázán opadávajícími listy z kalendáře a to se mi pokaždé moc líbilo .. stejně jako když na podzim padají rudé a zlaté listy .. jak se pomalu a zvolna snáší, tak elegantně, tak tiše, s takovou grácií .. nic z toho se ovšem nedá říct, když něco padá mně nebo dokonce přímo ze mě.
Zdenka Bellingerová
Ikarus
Prázdné křehké mokré ticho, když vzduchem vykřiknou sluneční mince, obrovské vzplanutí vysokým mávnutím, když vlny rozmělní jeho zapálená křídla ...
Zdenka Bellingerová
Když tančí ...
Slyším jak tančí mi na střeše. Stepují, sténají - občas se nakloní. Snad trochu moc.
Zdenka Bellingerová
Jenom se dívám ....
Jenom se dívám. Dívám se na vítr, který nese a otáčí velké rudé listy starých javorů a potom je něžně pokládá na vodní hladinu. Tiše a svobodně, jako lodě které plují s potrhanou plachtou, ale i tak neminou svůj cíl. Na cestu jim mávají stále chudší větve a jejich černá těla se vlní v odrazu jezera, protože vítr – ten sladký vítr plný vzpomínek – si hraje s temně modrou vodou a nutí stromy tančit.
Zdenka Bellingerová
Malá štedrovečerní ...
jen taková malá vánoční ... myšlenka, vzpomínka, nálada, nápad ..
Zdenka Bellingerová
Půlnoční
Skoro před deseti lety někdy začátkem prosince, tedy v době kdy jsem jako městský člověk čvachtala břečkou kolem kostelů, jsem si říkala: „tak letos už ale vážně půjdu“. Ano, myslím tím na Půlnoční. V mých představách – pravděpodobně mě dost ovlivnily staré knihy - půlnoční znamenala zážitek, pro který se lidé z venkovských samot brodí sněhem k půlnočně osvícenému kostelu na náměstí, zpívají koledy, k zemi se snáší stříbrný prach z křídel andělů a všude vládne klid a mír.... Ehm, tak na sídlišti je už dost velký problém najít vůbec nějaký kostel! Nakonec se mi zazdálo, že ideální bude ten tři zastávky autobusu od našeho paneláčku, i když těžko říct které patří církvi? Ále co, hlavní je že to je kostel a půlnoční tam bude.
Zdenka Bellingerová
A přijela pouť
Naše životy jako kolotoče - plné labutí, koní, kočárů, veselé hudby a úsměvů - naše životy jako kolotoče - kočár se zlomeným kolem, oprýskaná barva a ohraná melodie
Zdenka Bellingerová
Křídla
Pořád se dívám, poslouchám. Padám? Jednou se rozletím..... Na všech těch nárožích, ve věžích, chůze po cimbuří. Ještě je vídám. Jsou modré, žluté, zelené. Barevné duhy. Stuhy. Nazlátlé stohy. Sněží, čas běží. Hoří? Zase ji uslyším – buší mi v duši.........
Zdenka Bellingerová
Ještě pořád se ptám ....
Dneska mi jí připomněla čára co zůstala po letadle na modrém nebi. Pamatuju si jak vyprávěla, že za války koukala na letadla přes díru od špuntu - na dně plechové vany - pod kterou se schovávala na zahradě. Vyprávěla mi o Terezíně, svém rodném městě, kde byli šťastní dokud nepřišla válka. Vyprávěla taky o letadlech co jí jednou v noci přelétly nad hlavou - mířily do Drážďan.
| Počet článků 91 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1263 |
