První školní den

Když jsem dneska ráno cvičila jógu a koukala při tom do oken základní školy - nějak jsem se zatoulala do vzpomínek ..

Na svůj první školní den, kdy jsem na sobě měla plátěný komplet košile a kraťasů, který vypadal trochu jako kimono a díky blankytné modři lákal všechny mušky z okolí, na zádech tašku s obří odrazkou a ozdobně napsaným příkladem „1+1=2“ , což se mi zdálo jako super nápověda, až třeba nebudu při matematice vědět...

Na plácku před školou nebylo k hnutí, někde daleko vpředu na schodech stály učitelky a třímaly nad hlavou barevné papírové kytky s písmenky prvních tříd. Bylo mi to jedno, stejně jsem písmenka ještě neuměla a  navíc jsem se zrovna soustředila na fotografické pózování  – s taškou na zádech a vyceněným chrupem - jsem se natáčela zleva doprava, dokud nedošel film.  Nakonec se zjistilo, že děti už se řadí a já že patřím ke žluté květině, tudíž do  1.E.

Stála jsem v chumlu dětí, které jsem neznala, protože do školky jsem chodila jinam a sem na sídliště  jsme se teprve měli stěhovat. Tak jsem jen vyvalenýma očima sledovala, co se bude dít,  rukou jsem křečovitě svírala popruhy u tašky a v puse jsem si nervózně viklala zubem... 

Najednou se ke mně davem prodral blonďatej kluk bez předního zubu/asi si ho v nervu vyviklal už před začátkem školy/, drapnul mě za ruku, kterou nepustil ani když jsme se v šatně přezouvali  a řekl, že spolu budeme sedět. Tak jo, uuuf, měla jsem kamaráda a taky jsem díky tomu byla jediná holka co neseděla v lavici s holčičkou.

Díky Péťo :)